Problematikou Lázní Bílina se zabývali hlavně tito autoři :
C. Schwenokfeld (1607),
J. F. Kempf (1706)
W. Sparmann (1733)
Ch. G. Schwenke (1752)
J. Carteuser (1758)
C. Troschel (1763)
G. Zückert (1768)
A. Cronty (1777)
M. Hansa (1784)
F. A. Reuss (1788)
Nejstarší významnou prací o bílinské kyselce je monografie F.A. Reusse z r. 1788. Jsou zde popsány přírodní (geologické) poměry, historie, zachycení minerálních pramenů, chemizmus min. vody, její léčivé účinky a indikace.
D. Hufeland (1815)
A. K. Eichler (1821)
A.K. Eichler (1821) popisuje nové zachycení pramenů po jejich zničení v roce 1806 a zabývá se problematikou plnění minerální vody.
W. Gerle (1821)
J. P. Krzisch (1887)
Josef Vilém Löschner (1859)
Cituje starší autory a zabývá se hlavně léčivými účinky a chemismem minerální vody v Bílině.
J. Lehmann (1877)
E. H. Kisch (1879, 1902)
Uvádí tehdejší stav zachycení čtyř pramenů, vydatnosti, teplotu, a indikace. popisuje geologické poměry v okolí Bíliny a historii zachycení min. pramenů.
K. Theimer (1891, 1892, 1908)
W. Gintl (1898)
C. G. Laube (1898)
F. Steinerv (1898)
K. Zima (1953, 1955)
O. Hynie (1955)
J. Vrba (1955)
V. Myslil (1959)
G. Kačura (1959, 1964, 1967).