Muzeum Bílinské kyselky
Vychází kronika Václava Hájka z Libočan, kde autor popisuje příběh o Bílinských léčivých pramenech z roku 761. I když se s největší pravděpodobností jedná o vybájenou historii, je ale jisté, že v roce 1541 byly již Bílinské prameny známé a proto k nim byl tento příběh napsán.
Fyzikus C. Schwenckfeldt ze Zhořelce (Görlitz) věnuje Bílinské kyselce poslední kapitolu spisu o Teplicích. Uvadí početný seznam chorob, které Bílinská kyselka léčí. Zajímavý je jeho odkaz na „vires historici“, o vaření solí z Bílinské kyselky.
Farmář Henry Wicker objevuje poblíž města Epsom v Surrey (21 km od Londýna) studnici vody, kterou nepije dobytek ani v období právě probíhajícího sucha. Po ochutnání vody zjistil, že je velmi hořká. Po jejím odpaření zůstaly krystaly, které brzy dostaly jméno „epsomská sůl“. Wickers zjistil, že koupáním v této vodě se uvolňují bolestivé svaly a změkčují ztvrdlou pokožku. Brzy se také osvědčila jako vynikající projímadlo. V následujících desetiletích se stala epsomská sůl známá v celé Evropě. Většina epsomské soli zkonzumované v Evropě ale nepochází z města Epsom, byla nahražena hořkosolným ložiskem Sedlecké – Zaječické hořké vody u královského města Most v Bohemii.
Bílinská kyselka zapsána do urbáře ještě nezletilého Václava Ferdinanda z Lobkovic. Ten později vystavěl zámek a měl dceru Eleaonoru.
Kněžna Eleonora dala na Bílinských zřídlech zachytit prameny do úzkých nádržek vyzděných pískovcem. Jímací studnice měla dřevěné pažení.
Během své cesty do Německa navštíví Ruský car lázně Teplice, kde se setkává s Bílinskou kyselkou. Bílinská se poté stává tradiční součástí Ruského lázeňství.
Dr. Fridrich Hoffmann hledající pro pruského krále náhradu za epsomskou sůl objevuje hořkou vodu u města Most v Bohemii.
F. Hoffmann zakládá v Teplicích lékárnu a spolu s českými lékárníky zahajuje výrobu sedlecké soli pod názvem Sedlitz Salt. (Roh současné Dlouhé a Papírové ulice).
Dr. F. Hoffmann spolu s M. L. Claufsenem provádějí analýzy. Nazývají prameny „Fontis Sedlizentis in Bohemia“. Analýzu provádí i doktor W. Kellner. Zaječickou hořkou vodu do své publikace vydané v Berlíně zařazuje i C. B. Jampert.
Osobní lékař pruského krále Dr. Fridrich Hoffmann, který s ostatními lékaři vyhledával v Evropě alternativu za Epsomskou sůl, narazil v Sedleci na pravé hořkosolné pásmo. V roce 1725 tuto zprávu publikuje a zahajuje tak novou kapitolu popularity lázní Teplice.
Dr. F. Hoffmann vydává v Drážďanech a Halle knihu „Indicium et examen fontis et salis Sedlizensis in Bohemia in ejusdem Medicina consultatoria“.
J. A. Görlitz vydává v Drážďanech a Regensbuegu knihu: „Vermehrte nachrichten vod nedm böhmischen Sedlitzer oder Saidschitzer Bitterwasser“. Další vydání Lipsko 1730, Regensburg 1731 a 1754.
Dr. F. Hoffmann vydává v Londýně knihu „Nové experimenty a pozorování minerálních vod“. Směřuje čtenáře k jejich užívání pro zachování zdraví a léčbě nemocí. V té době už vystupuje jako člen Královské Společnosti Anglické. Ilustrace a poznámky přidává doktor medicíny Peter Shaw.
Bílinská je již známá za hranicemi. D. Johann Zittmann jí dováží do lázní Teplice a zahajuje její využívání v teplickém lázeňství.
Friedrich Christian Lesser vydává v Hamburku knihu: „Von den herrlichen Wirkungen des Seidlitzer Brunnens“.
J. A. Görlitz vydává v Regensburgu knihu: „Neue Bemerkungen von dem Böhmischen Bitterwassern“.
Dr. P. Shaw vydává v Londýně anglický překlad Hoffmannova spisu o Sedlecké soli.
Jenstchen vydává knihu: „Kurze Gedanken von dem Nutzen und Gebrauch des Sedlitzer ode Saidschitzer Bitterwassers und des daraus verfertigen Salzes“.
Mezitím za vlády Marie Terezie uzavírá pruský král Fridrich II. spojenectví s Francií a obsazuje podstatnou část království Bohemia.
Mathias Hansa vydává monografii o lázeňských pramenech v Teplicích pod záštitou Clary-Aldringenů. Součástí monografie je též rozsáhlý popis Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody a její užívání v Teplickém lázeňství. http://data.onb.ac.at/rep/1095413F
Uhlí se stává strategickou nerostnou surovinou. Hutter ale uvádí počátky těžby už do roku 1613.
V Berlíně vychází francouzská mutace knihy o Sedlecké soli s názvem: „Dissertation sur les eaux de Sels er Seidlitz“.
Johann Fr. Zittmann vydává knihu: „Praktische Anmerkungen von den Teplizer Bädern und böhmischen Bitterwassern“. Spojuje užívání hořkosolné očistné a lázeňské kúry s teplickým lázeňstvím.
G. N. Troschel vydává v Litoměřicích knihu: „Nothwendige Nachrichten von den wahrhaftig böhemischen Bitterwasern, Saidschitzer Urspungs as dem hochlebischen Berge“.
J. Simon reviduje úpravu pramenů Bílinské kyselky po Dr. K. H. Plattigovi z roku 1732.
J. Simon revisits the adaptation of the Bílina springs after Dr. K. H. Plattig from 1732.
Heinrich Gottlieb Nepomuk Troschel vydává „Erforderliche nachrichten von dem Biliner Sauer Brunnen“, Medicínská fakulta Praha.
Christian Friedrich Schulzens, bakalář medicíny z Fridrichštadtu vydává publikaci „Nachricht vom Böhmischen Biterwasser und Salze“.
Narodil se Josef Franz Maximilian Lobkowicz, po kterém jeho syn Ferdinand Lobkowicz (1797 – 1868) pojmenoval do současnosti stojící prameniště Josef´s Quelle z roku 1824, lidově „Jozífek“.
H. J. v Crantz zahrnuje Zaječickou vodu do publikace: „Gesundbrunnen der Oesterr. Monachie“. Vychází ve Vídni.
Prvním výrobcem kameninových džbánků je Josef Rössler.
Vydává publikaci: „De Aquarum Sedlicensium usu“ o užívání Zaječické hořké vody.
Lékařská fakulta v Lipsku publikuje návod na léčbu Bílinskou kyselkou.
August Antonín Lobkovic nechává znovu obezdít prameny a vystavit skladiště. Tato první stáčírna byla zbořena teprve roku 1904. Projektantem je Dr. K. H. Plattig.
U rozesílkové budovy Bílinské kyselky je postavena první restaurace.
Matyáš Hanza vydává v královském městě Most knihu „Pojednání o Teplických minerálních lázeňských vodách“ s přílohou o užívání Bílinské kyselky (strana 348), Zaječické hořké vody (362) a magnesiového prášku z hořké vody (Hoffmannovo Sedlitz bitter wasser) v Teplických lázeňských procedurách.
https://books.google.cz/books
J. J. Berzelius provádí analýzu Zaječické hořké vody pro švédskou šlechtu. Sám diagnostikuje možnosti syntézy hořkosolného rostoku jako příliš nákladné v porovnání se skutečnou těžbou v Zaječicích. Tím jsou položeny základy mohutného exportu do Skandinávie.
Velká část Bílinské kyselky je užívána v teplických lázních k léčbě dny.
František Ambrož Reuss publikuje knihu „Biliner Sauerbrunn“ Po právu je nazýván otec Bílinské kyselky. V knize děkuje za podporu knížeti Františku Josefu Lobkowiczovi.
Dr. Sparmann z Drážďan připomíná, že v lázních Teplice se pije Bílinská kyselka pro podporu léčby.
F. A. Reuss vydává „Geografii severočeských pohoří“ s otázkou: „Je bazalt vulkanický nebo ne?“ V té době se hojně diskutovala myšlenka, že vulkanická činnost může být vyvolána hořením mohutných uhelných slojí. Hoření sloje fosilního uhlí byl jev v Severní Bohemii dobře známý a nebezpečný. Pozdější kalkulace ale ukázaly, že energie potřebná k vulkanické činnosti je o několik řádů větší a nemůže být hořením uhlí uvolněna.
V Praze vychází Reussova publikace: „Das Saidschitzer Bitterwasser physich, chemisch und midizinisch beschrieben“.
Spolu s F. A. Reussem vystoupil na Bořeň cestovatel a přírodovědec A. v. Humbolt.
Ruský car si v Teplicích a Karlových Varech zamiloval do stylu místního lázeňství. Začal brzy v St. Petersburgu budovat lázeňství ruské. Aby jeho součástí bylo něco zaručeně Teplického, započal export Bílinské kyselky do Ruska. Dodávky zajišťoval obchodník Johan Asmus Kranse a Dr. Christian Thal. Bílinská se stala natolik známou v Rusku, že jako ochranná známka byla registrována až v roce 1910.
V tomto roce se objevily první problémy s ucpáváním povrchových jímek Bílinské kyselky jílem hnaným přívalovými dešti.
F. A. Reuss vydává v Praze knihu: „Naturgeschichte der Biliner Sauerbrunnen in Böhmen“. Slogan: Turpe est in patria habitare et patriam ignorare. http://data.onb.ac.at/rep/109ACE47
Arcikníže Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský provádí barometrická měření na Bořni.
Po dlouho trvajících přívalových deštích byly povrchové studnice lázeňských pramenů v Bílině kontaminovány dešťovou vodou. Musely být následně upraveny a prohloubeny.
Vychází Reussova kniha „Mineralquellen zu Bilin in Böhmen“ s poznámkami, chem. profesora Steinmanna.
Byla postavena laboratoř na výrobu magnesia carbonicum z Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody.
Zřídla Bílinské kyselky jsou přirozeně vnímána jako součást lázeňství v Teplicích.
Ve Vídni vychází kniha F. A. Reusse s dodatkem kapitána císařského sboru francouzské dělostřelectva.
17. srpna vystupuje na vrchol J. W. Goethe v doprovodu Reusse.
Goethe sám sebe nazývá nadšeným geologickým turistou a v Lázních Bílina si provádí několik náčrtků zachycujících Bílinské okolí.
V roce 1812 přilákal Johann Wolfgang Goethe do Lázní Bílina nejslavnějšího hudebního skladatele všech dob Ludwiga van Beethovena, který se tou dobou léčil v teplických lázních.
2. září 1813 proběhlo v lázních Teplice setkání tří spojenců proti Napoleonovi. V následné slavné bitvě u Chlumce byla Napoleonova armáda spojenci poražena.
Téměř nečekaného obrovského úspěchu dosahuje londýnský lékárník Thomas F. Savory ve své laboratoři na New Bond Street, No.. 136. Zde připravuje recept na výrobu napodobeniny Zaječické hořké vody, všeobecně známého a velmi pozitivně vnímaného léčivého pramene ředitelsví zřídel v Bílině. Přípravek je díky slávě Zaječické všeobecně dobře přijat celým světem a stává se nosným produktem farmacie počátku 19. století.
Kníže Ferdinand Lobkowicz nechává vystavět chrámek pramene pojmenovaný po otci JOSEFS QUELLE. Nápis na chrámu: Patri filii pietas, MDCCCXXIV (1824).
Ernest Erhart vydává v Praze příručku pro francouzské lázeňské hosty Teplic s přihlédnutím na Bílinské a Zaječické léčivé prameny. Město Teplice popisuje jako plné Ruské, Pruské, Polské, Dánské, Holandské, Švédské, Anglické a Francouzské šlechty.
Ferdinand Lobkowic žádá měšťany o guberniální povolení kvůli stavbě nových lázní, hostince a stájí. V roce 1829 získává povolení ke stavbě. Rozšiřuje se sad. K magnesiové laboratoři přibydou dvě lázeňské komory s dřevěnými vanami na lázně kyselkové.
Zemřel horní rada Reuss. Nástupcem je jeho syn Dr. August Emanuel Reuss.
Andreas Chrysogonus Eichler popisuje v knize „Beschreibung von Teplitz und seinen malerischen Umgebungen“ užívání Bílinské v Teplických lázních a její užívání při výrobě míchaných nápojů.
Bílinská a Zaječická se stává součástí seznamu bohatství národa Českého v encyklopedii Múzea království Českého.
Bílinská kyselka je v encyklopedii „MUZEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO“ uvedena v seznamu národního bohatství.
Profesor medicíny vojenské akademie v Berlíně věnuje rozsáhlou část své publikace „Physikalisch-medicinische Darstellung der bekannten Heilquellen“ Bílinské kyselce a Zaječické hořké vodě.
Teplický lázeňský doktor T. L. Richter vydává v Praze rozsáhlou publikaci o teplických lázeňských pramenech. Tato publikace má velký ohlas a přiláká mnoho dalších cestovatelů a vědců. V knize je věnována speciální kapitola Bílině a jejím pramenům. Popisuje, že velké množství Teplických lázeňských hostů navštěvuje po obědě lesopark zřídel v Bílině a popíjejí Bílinskou kyselku s vínem i jinými způsoby. Dále popisuje výrobu Zaječické hořké soli a její užívání.
Doktor medicíny James Johnson (Physician extr. to the late king.) vydává v roce 1841 v Londýně knihu „PILGRIMAGES TO THE SPAS IN PURSUIT OF HEALTH AND RECREATION„. Česky přibližně: „Cestopisy na posvátná místa lázeňská, vyhledávaná pro upevnění zdraví a rekreaci“. V knize popisuje svou návštěvu slavných lázní Teplice, kde se setkal s autorem nejnovější publikace o teplických pramenech, Dr. Richterem (Publikoval rok před tím 1840).
Podle jeho zhodnocení „jsou Teplice nejmódnejší německé lázeňské místo. Obzvláště po sezóně, kdy už zde nejsou korunované hlavy a samá šlechta, která si přijíždí léčit tělesné nedostatky a uklidňovat duši“.
Dále připomíná, že k Teplicím náleží po celé evropě proslavené Sedlecké a Zaječické prameny. Popisuje svou návštěvu Lobkowiczské stáčírny v Bílině a zřídel v Zaječicích. Upřesňuje britským čtenářům, že v Sedleci se netěží ingredience pro „sedlecké prášky“ a že sedlecká a více využívána Zaječická je silným roztokem Epsomské soli. S nadsázkou říká, že starý známý přípravek „sedlecké prášky“, který všichni angličané užívají a který se na složení Sedlecké vody odvolává, nechce zavrhnout. Navrhuje ale nový název „PRAVÉ (LONDÝNSKÉ) SEDLECKÉ PRÁŠKY“.
Ve Vídni vychází kniha „Systematische Darstellung der chemischen Heilmittel“ popisující užívání hořké soli v lékařské praxi.
Slavný rakouský chemik Josef Redtenbacher, chemický rozbor Bílinské kyselky. „Analyse des Biliner Sauerbrunnens“ (LV, 228)
Knížecí město Bíliny provádí průzkumné vodovodní vrty. Vodní pásmo Bílinské kyselky nebylo zasaženo.
Dr. Josef Seiche vydává „Topographisch historische und therapeutische schilderung des Sauerbrunnens zu Bilin in Böhmen“.. S přihlédnutím na fakt, že pro své léčivé schopnosti je Bílinská kyselka dokonalou podporou pro lázeňskou kúru v Teplicích.
Josef V. Löschner vydává v Praze publikaci „Die Wirkungen des Saidschitzer Bitterwassers“. Doporučuje v ní i dosycování Zaječické kysličníkem uhličitým.
V Praze vychází v nakladatelství F. A. Crednera kniha Josefa Viléma z Löschneru „Der SAUERBRUNNEN ZU BILIN in Böhmen therapeutisch gaschildert“
Löschner se pokouší o biochemický výklad léčebných účinků Bílinské. Jeho práce velmi prospěla celkové popularitě Bílinské kyselky v Evropě.
Dr. Gustav Hauck, německý lékař a publicista podrobně popisuje v encyklopedii „Die Heilquellen und Kurorte Deutschlands“ Bílinskou kyselku, Zaječice a jejich okolí.
V Londýně vychází příručka „Hand-book of principal watering places on the continent“ s popisem a analýzou Bílinské kyselky od dr. Redtenbachera. Madden popisuje, že v Anglii je Bílina známá jako „Vichy of Germany“.
Císař František Josef I udělil A. E. Reusovi rytířský titul s právem nosit erb na kterém je hora Bořeň.
Byl zřízen pavilon Moritz Quelle a zahájena stavba lázeňského domu Bílina.
5.10. 1872 je zřízen dle výnosu Pražského lázeňského hejtmanství č.j. 567 ochraný rajon Bílinské kyselky dle návrhu a propočtů A. E. Reusse.
Swenken vydává knihu o Teplicko Bílinském lázeňství a Karlových Varech.
Úřadující lázeňský lékař v Bílině Dr. Karel Preiss je vystřídán Prof. Dr. A. E. Reussem. Syn A. E. Reusse Dr. Vilém Reuss je povýšen do rytířského řádu železnou korunou.
Vydává knihu o fyziognomických a terapeutických účincích Bílinské kyselky.
Výhradní zastoupení v USA získává společnost LUYTIES BROTHERS, 73, Park Row z New Yorku.
Byl vyvrtán pramen Františka Josefa. Použita technika padacího vrtáku do hloubi cca 60 m.
Zvětšení ochranného rajonu Bílinské kyselky kvůli hnědouhelné těžbě. Návrh vypracovali a na báňském hejtmanství v Praze předložili profesoři Fr. Steiner a G. Laube.
Ředitelství zřídel se aktivně účastní prakticky všech světových výstav, kde získává v oboru lázeňských pramenů vysoká či nejvyšší ocenění.
18. 4. bylo pod číslem jednacím 516 schváleno rozšířené ochrané pásmo Bílinské kyselky.
Po skončení jubilejní zemské výstavy v Praze byl 18. října 1891 rozebrán expoziční pavilon Lobkowiczů. Během následujících dvou let byl sestaven v bílinském lázeňském parku. Jedná se o dřevěný pavilon ve švýcarském stylu a od té doby slouží jako lesní kavárna.
Rozsáhlá publikace doktora Viléma Gintla a doktora Gustava Laubeho, kteří se spolu s diplomovaným inženýrem Fridrichem Steinerem podíleli na rozsáhlých sanacích Bíliských zřídel na pokyn knížete Mořice Lobkowicze. Vydalo nakladatelství průmyslového a obchodního ředitelství zřídel v Bílině v tiskárně Johana Dreschnera.
Profesor geologie a paleontologie na pražské univerzitě Dr. Gustav Laube vydává knihu s geologickým popisem mapy Bíliny. Geologický model z překližkových vrstevnic je součástí Muzea Bílinské kyselky.
29. května 1898 byl v prostranství před hlavní lázeňskou budovou odhalen pomník významným popularizátorům bílinské kyselky otci a synovi Reussovým. Oslavy se účastnil Dr. Wilhelm Ritter von Reuss, Prof. Aufust Leopold Ritter von Reuss, Prof. August Adolf Ritter von Reuss a Dr. Hans Ott. V téže době byla vybudována budova Inhalatoria a poblíž trati nová plnírna lázeňských pramenů.
Tento rok bylo vyexpedováno 5 miliónů lahví Bílinské kyselky. Rozesílání lahví Bílinské a Zaječické velmi urychluje napojení na železniční trať Pražsko-Duchcovské dráhy.
Díky přílivu levného magnesiového prášku z tyrolska byla zrušena výroba magnesie v Bílině. Na vzniklé místo je plánována nová moderní budova kvůli narůstajícímu odbytu směrem do Anglie.
Bílinská kyselka se exportuje do Ria de Janeira. Do Brazílie jí dováží LION and Cia, SANTOS and SAO PAULO.
Wolfgang Marko Witiko (Hrsg.) vydává u nakladatelství Ritter und Kloeden v Norimberku výběr prací o Bílinské kyselce a Bílinských zažívacích pastilkách v anglickém překladu Benedicta Odo Manasse.
Byl odkryt skalní povrch a budovány průzkumné šachtice. Bylo přemístěno více než 150 000 kubických metrů zeminy. Po vybudování čtyř nových jímacích šachet přímo v puklinách s prameny Bílinské byl prostor znovu zavezen zeminou. Práce neměly patřičný efekt, proto v letech 1913-1914 firma vybudovala 26 m hlubokou jímací šachtu neobvyklého průřezu 19×13 m se „zvonkovým“ zachycením.
Do penze odchází ředitel zřídel Bílina Adolf Wintr. Mořic Lobkowic zdokonaluje lázně ve spolupráci s A. Hannakapfem, dvorním radou. Zavádí se nový způsob plnění a upravují se prameny. Nové plniče zkonstruoval A. Scherrer v Bad Ems.
Ředitelství zřídel protestuje proti odstřelům fonolitového štěrku na relativně vzdáleném Želenickém vrchu. Existuje podezření vlivu odstřelů na puklinový systém Bílinské kyselky. Toto podezření se v následujícím století nepotvrdilo.
Profesor ing. Gintl provádí rozbory Bílinské kyselky v Praze na Balneologickém ústavu Karlovy Univerzity.
První mezinárodní výstava hygieny byla zahájena v Drážďanech 6. května 1911. S 325 000 metry čtverečními výstavní plochy překonala loňskou světovou výstavu v Bruselu. Působivá návštěvnost pěti a půl milionu ukazuje, že výstava šla s dobou a podařilo se jí efektivně zprostředkovat zdravotní informace veřejnosti. V pavilonu 13 se nacházela expozice světových lázní a zřídel. Bílinské ředitelství zřídel bylo v tu dobu čerstvým držitelem nejvyššího hodnocení inspektorátu práce Rakousko-Uherské Monarchie a z této výstavy si odvezlo zlatou medaili za BÍLINSKOU KYSELKU.
V Evropě zuří Velká Válka, dnes známá jako „první světová válka“. Lázeňský dům v Bílině je používaný jako rezervní nemocnice Červeného kříže. Vojenským lázeňskýcm doktorem je MUDr. Ferdinand Vogel.
[real3dflipbook id=’1′]
Velká Válka zamotala politickou mapou Evropy. Oddíly československých legií připojují německý kraj „Nordböhmen“ k právě vzniklé Republice Česko-Slovenské. Zřídla Bílinské kyselky už nejsou v Rakousko-Uhersku, ale v německém kraji Česko-Slovenska. Vztah Čechů k Bílinské kyselce nejlépe reprezentuje tato novinová inzerce.
Při odtoku 770 l/min při průvalu spodních vod na dole Venus nebyl zjištěn vliv na zřídla Bílinské kyselky.
Zřídla Bílinské kyselky jsou zabavena Wehrmachtem a spolu s radonovou vodou z Teplic je produkce nasměrována pro potřeby armády v Africe díky své sterilitě a vhodnosti pro pití v horkém počasí.
V Německu vychází mnoho publikací doporučujících ozdravné kúry v Bílině.
Ing. Václav Dašek podává fenomenální návrh na zřízení akumulací Bílinské kyselky, kterou tím pádem není nutné stáčet jako doposud kontinuálně. Toto je tedy jasný základ konceptu současného výrobního závodu ředitelství zřídel Bílina.
Odsun většinového německého obyvatelstva řízení osidlovacími komisemi. Do Bíliny a Teplic přichází české obyvatelstvo.
Stáčírnu přebírá komunistická vláda. Dosavadní majitel stáčírny, československý diplomat Maximilian Erwin Lobkowicz, musel odejít do amerického exilu. Bílina a Teplice jsou osidlována obyvatelstvem ze středočeského kraje. Ze stáčírny v Bílině byl vytvořen národní podnik Středočeská zřídla n. p. s pobočkou v Zaječicích.
Rozsáhlý a výstavní lesopark po staletí budovaný okolo Bílinských zřídel je osázen obrovským množstvím rychle rostoucích smrků, aby zmizel jako pomník minulosti a politicky nevhodné téma.
Hydrogeologové Ing. RNDr Karel Zima a Doc. Ing. Ota Hynie započali kompletní průzkum pásma jímání Bílinské kyselky. Tento výzkum trval až do roku 1955.
Návrh K. Zimy na rozšíření ochranného pásma k okraji třetihorní pánve a vyjmutí pravobřežní oblasti řeky Bíliny. Poznání, že sloje uhlí jsou od krystalinického podloží odděleny mocnou vrtsvou jílů.
Vládní usnesení 1030 r. 1958 o prozatimním ochranném pásmu G. Kačura a V. Myslil.
Georij Kačura provádí mohutný hydrogeologický průzkum zřídel Bílinské kyselky, trvající až do roku 1965.
Zkušební vrt V-1 nové jímací soustavy pod vedením G. Kačury poprvé dodává Bílinskou kyselku s vyší mineralizací a CO2 pro plnění do lahví. Tím je zahájeno odstavení starých mělkých jímek.
Georgij Kačura řeší zřídelní problematiku Bílinské kyselky vrty V1, V2 a V3. 60m SV od dosavadní hlavní jímky.
Bílinská kyselka se stává nejvíce distribuovaným lázeňským pramenem ČSSR.
Na místech původních lázeňských uliček vzniká nejmodernější evropská kolonáda v nejstarším lázeňském městě. Je věnována pitné kúře lázní Teplice, Bílinské kyselce.
Ředitelství zřídel BHMW a.s. připravuje projekt s architektem I. Řezáčem (HYCO)
Bílinská je nápojem světové golfové asociace na mistrovství světa v Doralu, Miami USA.
Dokončení rekonstrukce hlavní tovární budovy, železniční nakládky a stavba podzemního výrobního závodu stáčírny.
Nová technologie jímání zajištuje doposud historicky nejkvalitnější proces jímání a stáčení Bílinské i Zaječické.
Ředitelství zřídel Bílina reprezentuje ústecký kraj na světové výstavě Expo 2015 v Miláně.
V letech 2017-2018 proběhlo restaurování památníku Reussů do původní podoby. Barva schodiště byla sladěna s barvami historických budov.
Dne 18. listopadu převzal výkonný ředitel společnosti BHMW a.s. Vojtěch Milko cenu za Podnikatelský projekt roku 2019 za rekonstrukci stáčírny lázeňských pramenů Mariánských Lázní.
V Mariánských Lázních je otevřena budova zrekonstruované solivárny, nyní stáčírny lázeňských pramenů a minerálních vod společnosti BHMW a.s.
